O nás
Z jedné pražské ligy vyrostla komunita, která už více než deset let spojuje hráče Blood Bowlu u nás i za hranicemi.
Jak to celé začalo
Prague Bowl nezačal turnajem. Začal ligou. A vlastně docela prostým důvodem – chtěli jsme hrát Blood Bowl a hlavně ligu dohrát.
Kolem roku 2014 už měla Praha za sebou několik pokusů o ligové hraní. Dvě ligy, kterých jsme se účastnili, ale potkal podobný osud. Sezóna se rozběhla, přišlo play-off… a liga postupně vyšuměla, aniž by se skutečně dohrála.
A protože se občas říká, že když něco chceš, musíš si to udělat sám, vznikla Chaos League.
Její první ročníky se točily kolem dnes již zaniklého obchodu Tomovy hry a od začátku stály na jedné jednoduché myšlence: vytvořit ligu, která bude mít kontinuitu, historii a vlastní příběhy.
Blood Bowl je totiž mnohem víc než jednotlivý zápas. Velká část jeho kouzla spočívá v RPG prvku – tým se mění, hráči získávají zkušenosti, rostou z nich hvězdy, utrpí první zranění a dříve nebo později je některý z nich rozšlapán na trávníku.
Týmy proto v Chaos League nemusely po každé sezóně začínat od nuly. Pokud přežily a jejich trenér měl dost odvahy, mohly pokračovat dvě, tři nebo klidně čtyři sezóny.
A právě kolem nich začala vznikat historie ligy.
Z deseti trenérů vyrostla liga
První sezónu odehrálo deset trenérů, ale už tehdy bylo jasné, že tenhle koncept funguje. Sezónu zakončilo play-off pro nejlepší čtyři týmy a z ligy se pomalu stávala skutečná komunita.
Dnes už trochu úsměvně působí i technické zázemí prvních ročníků. TourPlay a podobné nástroje byly hudbou budoucnosti. Liga běžela na pořádně rozrostlém Excelu a první web vznikl na Webnode. Ten nakonec Chaos League a později Prague Bowl provázel více než deset let.
Důležitou součástí byly také zápisy ze zápasů. Na tehdy aktivním komunitním webu Deskožrout vznikaly reporty, ve kterých se výsledky často stávaly až druhořadé. Důležitější bylo, kdo koho zabil, jak absurdním způsobem někdo prohrál a proč za to samozřejmě mohly kostky.
Během druhé a třetí sezóny se liga rozrostla zhruba na 14 až 20 týmů a začala získávat podobu, kterou má v základu dodnes.
Experimentovali jsme s různými formáty a rozdělením do skupin, ale nakonec jsme se vždy vrátili k tomu nejjednoduššímu: každý má hrát s každým. Trenérům jednoduše vadilo, když kvůli rozdělení do skupin část ligy vůbec nepotkali.
A tak se z plného rozlosování stal jeden ze základních kamenů Chaos League.
Čísla, statistiky a první legendy
S dalšími sezónami přestávalo stačit sledovat jen tabulku a výsledky. Přibyly statistiky, rekordy a ocenění.
Začali jsme sledovat nejofenzivnější týmy, nejbrutálnější týmy, touchdowny, casualty, přihrávky i individuální výkony jednotlivých hráčů.
A s čísly přišlo něco mnohem důležitějšího – první ligové legendy.
Některá jména si nejstarší část komunity pamatuje dodnes. Stačí, aby se správná skupinka trenérů potkala u piva, a po letech se znovu vytahují příběhy hráčů a týmů, které už dávno neexistují.
Dokonce ani smrt ale nemusí být v Chaos League definitivním koncem kariéry.
Pokud dostatečně zkušený hráč zemře, může se ho ujmout liga a proměnit ho ve Star Playera. Od té chvíle už nepatří svému původnímu týmu – stává se součástí historie Chaos League a za určitých podmínek si ho mohou najmout další trenéři.
Některé legendy jsou zkrátka příliš dobré na to, aby je zastavila taková maličkost, jako je smrt.
Dráb-Nakule Index (DNI)
Z touhy vyhodnotit nejlepší individuální výkon sezóny vznikla během prvních ročníků ještě jedna tradice – Dráb-Nakule Index.
Nejde jednoduše o hráče s největším počtem touchdownů nebo casualty. Index hodnotí jeho výkony napříč zápasy, ve kterých skutečně nastoupil. Zohledňuje touchdowny, casualty, přihrávky i interception a zároveň bere v úvahu, zda jeho tým daný zápas vyhrál, remizoval nebo prohrál.
Výsledkem je statistické hodnocení, které hledá skutečného MVP celé sezóny.
Poněkud neortodoxní název ocenění má svůj původ už v jeho začátcích. První verze systému totiž skončila soubojem dvou hráčů se shodným výsledkem – a právě po nich nakonec dostala nová trofej své jméno.
Vedle samotného vítězství v Chaos League se postupem času DNI stal jedním z nejprestižnějších individuálních ocenění ligy. A rozhodně neplatí, že ho musí získat hráč šampiona. Několikrát si jej odnesla hvězda týmu, který celou ligu vůbec nevyhrál.
Dvanáct sezón a jeden pohár
Chaos League dnes hraje svůj dvanáctý ročník a od svého vzniku pokračuje bez přerušení. Jedinou výjimkou z běžného rytmu byla covidová sezóna, která se kvůli lockdownům a nemožnosti odehrávat zápasy protáhla přes dva roky.
Jedna tradice ale vydržela od úplného začátku.
Vedle vlastní ceny získává šampion také putovní pohár Chaos League. Na jeho podstavci postupně přibývají štítky se jmény vítězů jednotlivých ročníků. Šampion si pohár na rok odnese domů a vrací ho až při play-off následující sezóny, aby mohl pokračovat k dalšímu vítězi.
Po více než deseti letech už tak není jen cenou za vítězství. Je fyzickou kronikou Chaos League.
A právě o to šlo od začátku.
Ne jen odehrát další sezónu a příští rok začít znovu od nuly, ale vybudovat ligu, která má vlastní historii, rekordy, tradice a příběhy. Ligu, ve které týmy a hráči přicházejí a odcházejí, ale něco po nich zůstává.
A z téhle ligy nakonec vyrostl Prague Bowl.
Z ligy k turnajům
Chaos League fungovala, komunita kolem ní rostla, ale pořád jsme vlastně nevěděli, kolik dalších lidí v Česku Blood Bowl hraje.
Kolem let 2015 a 2016 jsme proto začali pátrat. Přes tehdejší komunitní servery a fóra jsme hledali hráče i další aktivní ligy. Často jsme ale naráželi spíš na stopy minulosti – "tady se Blood Bowl hrával", "tady kdysi fungovala liga". Třeba v Liberci existovala několik let aktivní soutěž, ale v době, kdy jsme ji objevili, už byla minulostí.
Byla to ostatně zvláštní doba pro celý Blood Bowl. Po pravidlech LRB6 následovalo dlouhé období nejistoty, kdy nikdo pořádně nevěděl, zda bude Games Workshop hru ještě někdy podporovat. Blood Bowl v té době přežíval především díky svým hráčům.
A pak přišel rok 2016 a nová edice Blood Bowlu.
Najednou se začaly věci znovu hýbat.
První Prague Bowl
Přes NAF jsme se v té době dostali do kontaktu s jeho tehdejším prezidentem Torstenem. Zajímal se, zda v Česku vůbec existuje aktivní Blood Bowl komunita – a jestli bychom nechtěli uspořádat turnaj.
My už si s podobnou myšlenkou nějakou dobu pohrávali, takže počáteční impuls přišel tak trochu z obou stran.
Slovo dalo slovo a během několika měsíců bylo rozhodnuto: Praha bude mít svůj Blood Bowl turnaj.
Jeden z hráčů Chaos League, Olaf, měl kontakty na škole, kde učil, a díky tomu jsme získali místo. Žádný kongresový sál ani velká herna. První Prague Bowl jsme odehráli jednoduše ve školních třídách.
A přijelo dvacet trenérů.
Přibližně polovinu tvořila naše domácí komunita. Druhá polovina ale dorazila ze zahraničí. Přijel Torsten z Německa, s ním Claymore a především skvělá parta hráčů z Polska.
Na úplně prvním turnaji, který jsme kdy uspořádali, tak proti sobě seděli Češi, Němci i Poláci.
A právě to předznamenalo, čím se Prague Bowl měl stát.
Spring Open
První turnaj dostal podle svého jarního termínu jednoduché jméno Spring Open a v roce 2017 odstartoval turnajovou historii Prague Bowlu.
Důležité přitom nebylo jen to, co se dělo na hřišti.
V sobotu jsme společně vyrazili na pivo na Žižkov a vznikl tak první Prague Bowl social evening. Zahraniční hosté se během jediného víkendu přestali cítit jako návštěvníci a z turnaje se stávala komunitní akce.
První ročník dopadl natolik dobře, že jsme o pokračování vlastně nemuseli dlouho přemýšlet.
Prague Bowl měl svůj první turnaj. A rozhodně neměl být poslední.
Za hranice Prahy
Zároveň jsme sami začali vyrážet ven.
Přišly první zahraniční turnaje, první cesta do Maďarska a postupné seznamování s evropskou Blood Bowl scénou. Z komunity, která ještě před několika lety hledala další hráče po českých fórech, se pomalu stávala součást mnohem většího světa.
Skutečný zlom ale přišel v roce 2019.
Jádro lidí, kteří spolu kdysi začínali v Chaos League a stáli u prvních Prague Bowl turnajů, vyrazilo na NAF World Cup v Dornbirnu.
Na jednom místě se tam sešlo přes třináct set trenérů z celého světa.
Organizačně nebylo všechno dokonalé. Hned na začátku nás čekala několikahodinová fronta. Jenže místo otráveného čekání jsme v ní stáli s hráči z Anglie a Skotska, popíjeli, vyprávěli si historky a bavili se o Blood Bowlu.
A oni měli radost, že se na Blood Bowlové mapě objevili také Češi.
Padaly dokonce první řeči o tom, jak skvělé by jednou bylo uspořádat EuroBowl v Praze...
Právě Dornbirn nám asi definitivně ukázal něco, co je na turnajovém Blood Bowlu dodnes nejlepší. World Cup není jen obrovský turnaj. Je to především festival a oslava hry.
Nejde o prize money. Jde o víkend strávený s lidmi, kteří mají stejnou podivnou zálibu jako vy. A o přátelství, která z jednoho zápasu u stolu dokážou přežít mnoho dalších let.
S řadou lidí, které jsme tehdy potkali, se ostatně vídáme dodnes.
Od jednoho turnaje k celé sérii
Spring Open nezůstal dlouho jedinou akcí.
Postupně jsme začali experimentovat s dalšími formáty a vznikly například Quick Snapy – malé jednodenní turnaje na tři zápasy. V nejaktivnějších letech jich proběhlo pět nebo šest za rok a společně s většími akcemi se Prague Bowl dostal až na osm až deset turnajů ročně.
Časem přibyly i další varianty Blood Bowlu. Sevens, Dungeon Bowl a specializované turnaje s vlastními pravidly.
Z jednoho jarního víkendu tak postupně vznikl celoroční turnajový kalendář.
A protože organizovat deset turnajů ročně v jednom člověku není úplně rozumný koníček, postupně se změnil i samotný Prague Bowl.
Dnes už za turnaji nestojí jeden organizátor, ale celý tým.
Jarda alias Ernedar převzal nejstarší Spring Open a začal ho rozvíjet jako dvoudenní týmový turnaj. Tomáš alias Coewolf se stará o Quick Snapy a Vašek alias Waschik o specializované formáty včetně Sevens a Dungeon Bowlu.
Mně (Grom) nakonec zůstal jeden Quick Snap a především podzimní OgrCubb.
Každý turnaj trochu jinak
Právě různorodost je dnes jednou z věcí, které nás na pořádání turnajů baví.
Quick Snapy často využívají aktuální pravidla EuroBowlu a dávají hráčům možnost si je před velkou akcí vyzkoušet v praxi.
Spring Open se posunul směrem k týmovému Blood Bowlu. Sevens nabízí rychlejší a odlehčenou variantu hry. A rok tradičně uzavírá Dungeon Bowl – komornější turnaj v jedné z nejchaotičtějších podob už tak dost chaotické hry.
OgrCubb jde zase trochu vlastní cestou. Protože se koná až po EuroBowlu, nemusí kopírovat jeho pravidla a může si dovolit experimentovat. Má proto vlastní ruleset, ve kterém trenéři část rozvoje svého týmu připravují předem, ale konkrétní skilly volí až podle soupeře, kterému budou v příštím zápase čelit.
Každá akce je díky tomu trochu jiná.
Společná myšlenka ale zůstává stejná jako při prvním Spring Openu.
Prague Bowl dnes
Z několika hráčů kolem jednoho stolu postupně vyrostla komunita, která dnes stojí na dvou hlavních pilířích – ligovém hraní a turnajích.
Chaos League dál píše svůj příběh sezónu za sezónou. Vedle ní během roku pořádáme turnaje nejrůznějších formátů – od jednodenních Quick Snapů přes klasický a týmový Blood Bowl až po Sevens nebo Dungeon Bowl. Některé jsou soutěživější, jiné jsou především záminkou strávit den házením kostkami v dobré společnosti.
Za ty roky se změnila pravidla, edice, místa, kde hrajeme, i lidé kolem organizace. Jedna věc ale zůstala stejná:
Blood Bowl je pro nás především společenská hra.
Výsledky a trofeje k němu samozřejmě patří. Stejně jako rivalita mezi týmy, statistiky a věčné debaty o tom, kdo měl jen štěstí na kostky. Nakonec jsou ale nejdůležitější lidé kolem stolu, příběhy, které při hraní vznikají, a přátelství, která často pokračují dávno po závěrečném hvizdu.
Prague Bowl proto není uzavřený klub pro pár veteránů. Pokud tě Blood Bowl baví, patříš sem. Je jedno, jestli máš za sebou stovky zápasů a turnaje po celé Evropě, nebo právě přemýšlíš, jaký bude tvůj první tým.
Přijď na turnaj, přidej se k lize nebo se prostě ozvi na Discordu.
Kostky už se o zbytek postarají.
